MÉ JMÉNO JE VYSOKÝ TLAK

Jmenuji se VYSOKÝ KREVNÍ TLAK. Vřu a řvu ti v žilách. Jsem tvé vnitřní násilí. Nátlak, kterým ohrožuješ sebe i na ostatní.

Něco v tvém životě není tak, jak bys to chtěl mít, a ty se zlobíš. Tvé okolí ale nereaguje podle tvých představ. Přestože na ně tlačíš, nutíš je pochopit, nic se nemění.

Třeba Ondřej. Jeho vyženěná dcera často odmlouvá, vzteká se a zlobí. Ondřej je navenek kliďas, uvnitř ale svádí lítý boj. Nejraději by dceři za její chování jednu vlepil, ale nemůže. Manželka by ho přetrhla. Tento dlouhotrvající potlačovaný stres se zhmotní vysokým tlakem.

Nebo Lumír. Je workoholik a puntičkář. Nevěří svým podřízeným, že svou práci odvedou dobře a včas, a tak je i sebe neustále tlačí do nepřiměřených výkonů. Zároveň si v sobě buduje pocit marnosti. Snaží se šíleným tempem vše zvládnout, ale stejně nestíhá. Snaží se mít vše pod kontrolou, ale stále něco uniká. Marnost nad marnost. Lumír nechápe, proč vůbec nic nejde podle plánu, když pro to dělá úplně všechno. Nejraději by „vraždil“.

Další je Sylva. Je učitelka a v rámci profesionální deformace na všechny tlačí a neustále je učí, jak se mají chovat a co mají dělat. Nemůže za to, je tak prostě naučená. Jenže lidé v jejím okolí nechtějí být neustále poučováni. Sylva se pak zlobí, že odmítají její pomoc a že nedělají, co jim říká.

Tělo je projekční plocha myšlení. Na co myslíme, na co zaměřujeme naši pozornost a energii, to se  odrazí na našem tělesném stavu. Když se upneme na své nepravdivé a negativní myšlenky, když se odkloníme sami od sebe, tělo, náš radar, se okamžitě ozve.

Tělo nám nechce nemocí ublížit. Tělo chce, abychom pochopili a mohli šťastně jít dál.

Pokud máš VYSOKÝ TLAK, tak já, tvé tělo, ti říkám: zabrzdi! Zjisti, kdy v tobě vznikla nenávist, násilí, to, na co v životě tlačíš, na co se nejvíce a dlouhodobě zlobíš, co odmítáš na chování druhých. Stopuj v čase zpět. V čem byl tvůj život jiný před vysokým krevním tlakem a co se změnilo těsně před nebo po jeho vypuknutí?  Co za to může?

Není nic snadnějšího než být zdravý. Je to tovární nastavení našich těl. Kde a kdy jste do systému nainstalovali chybu? Kde myslíte chybně? A jak asi myslí zdravý člověk?

Ondra by si měl uvědomit, že dcera své chování buď někde okoukala, nebo se kvůli něčemu necítí šťastná. Proto odmlouvá, vzteká se a zlobí. Ondrův úkol je vše jí odpustit, zahrnout ji láskou, pochopením, a hlavně by s ní měl mluvit. Vysvětlit jí, jak její chování na něj a na ostatní působí a zeptat se jí, co ji k tomu vede a jak jí on může pomoct.

Lumír by měl pochopit, že i když výsledek není stoprocentní, tak to neznamená, že selhal. Věci se dějí tak jak mají. Právě svým tlakem na druhé a na sebe brzdí hladký průběh! Měl by se podívat na situaci očima svých kolegů, vyslechnout si jejich názory a pochopit, co mu chtějí říct. Lumír si teď musí sednout a všem včetně sebe odpustit a dovolit si dívat se, myslet a cítit se nově. Bez tlaku, bez nenávisti, a začít vše dělat klidně a láskyplně. Nepůjde mu to sice hned, ale jak dlouho se v první třídě učil číst, psát a počítat, než to uměl? I nové myšlení se musí natrénovat.

A Sylva dovolí svému okolí dělat chyby.

Já, VYSOKÝ TLAK, ti nesu dar. Daru uvolnění situací a tvého myšlení. Odpuštění.

 

© Jana Kočendová – www.janakocendova.cz