MÉ JMÉNO JE BOLEST ZA KRKEM

Jmenuji se BOLEST ZA KRKEM. Vyprávím příběh o tom, jak vnímáš své okolí. Vyprávím o ztuhlosti
tvého myšlení, o tvém mylném přesvědčení, že nepotřebuješ slyšet názory, nápady a pocity druhých lidí. Ty nerosteš, neměníš se! Ustrnul jsi na cestě životem, který se neustále mění a vyvíjí.

To, co tě bolí, jsou následky tvých vlastních chyb, kdy jsi neposlouchal rady ostatních. Žiješ si své přesvědčení: „a nezměním názor a nezměním, a nejsem ani ochoten změnit úhel pohledu“. Dokonce ani o píď. Třeba Michal. Sedí u počítače a skrze něj se dozvídá, že je mu jeho žena nevěrná, že s ním končí, a že on najednou nemá domov, kam se vrátit, nemá skoro nic. Nemluvě o tom, že ho před tím již dávno všichni varovali. Ale co oni o tom můžou vědět? Vždyť já mám svůj názor a hotovo! Michal sedne do auta a jede do práce. Celou cestu o tom všem přemýšlí. Za několik let později, nejčastěji, když řídí auto, ho začne bolet za krkem. Zpropadená klimatizace, říká si ☺.

A přitom já, BOLEST ZA KRKEM, na něj volám a prosím o osvobození.

Michal si najde druhou ženu. Báječnou, všichni mu ji schvalují, ale ejhle, BOLESTI ZA KRKEM se objevují dál. A co víc – jeho nová žena ho stále častěji prosí o porozumění, o vyslechnutí, o dialog, o pomoc. Ale Michal je schovaný ve svém krunýři, kam na něj nic z toho nedolehne. Není ochotný se nechat vést, není ochotný se změnit, není ochotný komunikovat. Je možné, že ho časem opustí i jeho báječná druhá žena.

Proč to dělám, já, BOLEST ZA KRKEM? Proč tě bolím, proč tě trápím? Protože doufám, že pochopíš a uzdravíš se. Potřebuji, abys začal svět vidět i očima druhých. Abys začal být empatický, dokázal se vcítit, abys názory druhých na sebe přijal a zkusil se nechat vést. Abys vnímal, jak se svět mění, a jak se současně s ním mění i lidské potřeby. Úměrně ke změně tvého úhlu pohledu se uvolní i tvůj krk. Zkus zvážit, jaké by to bylo, začít dělat věci nově. Jaké by to bylo, něco nového se naučit, něco nového přijmout do svého života?

Jaký dar ti přináším? Svět je o interakci. O začlenění. Nejsi tu přece sám. Každý něco umíme a něčemu rozumíme. Všichni máme co nabídnout. Tak to přijmi, uvolni se a posuň se dál!

Anebo se nikam neposunuj, a já, BOLEST ZA KRKEM, ti zůstanu věrným druhem, jen tvé okolí od tebe pravděpodobně začne odcházet, jako v případě první ženy. Tvým úkolem tehdy bylo pochopit, sklopit hlavu, uvědomit si názory druhých, přijmout svá vlastní tušení, a dopřát si smutek. Místo toho jsi jen kroutil hlavou. Přitom jedny dveře se zavřely, jiné se otevírají. Byla to skvělá zkušenost.

V případě druhé ženy máš ještě stále šanci. Zkoumej vše, co ti život ze všech stran přináší a já, krk, budu volný.

 

© Jana Kočendová – www.janakocendova.cz