MÉ JMÉNO JE BOLEST PATY

Jmenuji se BOLEST PATY. Snažím se ti říct, že o sobě smýšlíš chybně. Máš pocit, že nejsi dost dobrý
v tom, co děláš. Neumíš se postavit sám za sebe, svou moc dáváš druhým.

Jsem častým příběhem dospívajících na jejich cestě vpřed. Soutěžíš s ostatními, srovnáváš, jestli jsi stejně dobrý nebo horší než oni, aktivně také sportuješ – ovšem ne pro radost, ale pro vítězství. Spěcháš s dospělostí.

Anebo jsi možná už dospělý a máš pocit, že tvá rozhodnutí musí někdo podpořit. Máš pocit, že to všechno nezvládneš sám, ale že by to měl ještě někdo další odsouhlasit. Myslíš si, že nemáš dostatečné vědomosti a zkušenosti na to, co bys chtěl dělat. Jsi tvrdohlavý a nenecháš si nikým poradit, nedáš si říct.

Cítíš potřebu mít někoho za patami, současně máš potřebu otočit se na patě a jít pryč, anebo někoho
zadupat do země.

Najdi situace, kdy jsi toto sám prožíval. Už si vzpomínáš?

Třeba Nikča. Sportovkyně, závodně běhá. Jednou na závodech se stane, že jiné družstvo podvádí. Na
trať vyběhne dříve než má. Vzhledem k tomu, že jsou v přípravce, dospělí start nezruší, ale nechají je běžet dál. Nikča v sobě cítí obrovskou křivdu. Běží, jen se jí za patami kouří, ale nestačí to. Nejraději by celý závod, a především ty podvádějící, zadupala do země. Měla by se otočit na patě a jít dál, na další závody… jenomže křivda v ní zůstává.

Nebo Tomáš. Je fotbalista, je součástí týmu. Trenér párkrát upozorní na to, co by měl Tomáš zlepšit.
Tomáš ale slyší něco jiného: nejsem dost dobrý! Ostatní jsou lepší a rychlejší. Ze vzteku si sice dupne,
ale dál v sobě křivdu drží.

Nebo Janek. Je velmi pracovitý, schopný, má svou firmu, své sny, plány, potřeby. Jenomže na cestě životem se stane křivda. Jeho kolega si jednu větší spolupracující firmu přetáhne do své vlastní, nově založené firmy. A aby toho nebylo málo, práci, kterou jeho kolega dříve ve firmě zastával, musí teď Janek převzít. Necítí se na ni dost kvalifikovaný a nevěří si, že ji dělá úplně správně. Stojí ho to obrovské úsilí. Nejraději by se na vše vybodl, otočil se na patě, zadupal to všechno do země, ale místo toho pracuje tak intenzivně, že se mu za patami kouří. Přesto se ale necítí dobře.

Anebo Radek. Žije spoustu let ve vztahu, kde má pocit, že nemá žádnou moc. Žena je neustále nespokojená, bručí, mručí, stěžuje si. Radek přitom dělá, co může. Začíná se cítit nepotřebný. Narůstá v něm pocit křivdy i viny.

Já, BOLEST PATY, vám říkám toto: odpusťte sobě, situacím, druhým. Vezměte všechny vzpomínky plné křivdy a bolesti do krabice a tu v duchu spalte. Řekněte si: od této chvíle je to pryč, jsem volný. Nemá to už nade mnou žádnou moc. Na své cestě si jdu dál po svém a za svým. Jsem ochotný se měnit! To, co mě baví, budu dělat dál, jak nejlépe umím. Co neumím, budu trénovat, učit se, a tím to také zvládnu. Stejně tak, jako jsem se učil číst, psát, počítat…

 

© Jana Kočendová – www.janakocendova.cz