MÉ JMÉNO JE AKNÉ

Jmenuji se AKNÉ. Jsem bouře a zároveň smutek. Jsem tvůj citový problém! Jsem vnitřní přetlak, který se potřebuje dostat ven. Jsem narušení hranic mezi tebou a světem. Jsem pocit, že si neumíš poradit sama se sebou, jsem obrovský vnitřní konflikt.

Je ve mně víc, než co dokážeš před světem ukrýt. Chci tvé uvědomění, pochopení a přehodnocení situace. Proto se tlačím na povrch. Chci, aby sis mě všimla, abys mě viděla, a začala jsi proto jinak myslet, jinak se cítit a jinak se chovat.

Umím vzniknout rychle a jednoduše. Stačí, když si pomyslíš: nejsem dost zajímavá, nejsem dost dobrá, jiní jsou lepší, nejsem dost hezká, úspěšná, dokonalá, bohatá… Mám horší rodiče než ty, mám větší smůlu, mám to těžší… mám vady. Vady na těle i na duši. A určitě je všichni vidí…

Třeba dospívající Eva. Pochází z rodiny, o které sama říká, že je šílená. Žijí v ne zrovna moderním domě, mají jen obyčejné oblečení a rodiče mají velké problémy. Jsou alkoholici. Bijí ji, dostává nesmyslné tresty, kontrolují ji. Když Eva vyroste, cokoliv dělá, dělá pomyslně s rodiči za zády. Nedokáže se úplně uvolnit, nedokáže si úplně věřit. Ve většině životních situací má pocit, jako by ji někdo kontroloval přes rameno, zda vše dělá úplně správně.

Nebo Sabina. Také dospívá, její máma je super kočka a od dětství Sábu učí, že musí být dokonalá, aby si sehnala dokonalého muže. Bez něj by prý nebyla nic. Ale Sába se necítí dokonalá, ani zdaleka se přeci nemůže poměřovat se svou perfektní mámou.

Anebo slýcháte ten příběh antikoncepce, po které se zhorší nebo zlepší pleť? Kdepak. Já, AKNÉ, vůbec nereaguji na nějaké přípravky. Já citlivě reaguji na tebe, na tvé myšlenky a názory. Na tvůj vnitřní svět. Chci ti pomoci se změnit. Chci ti pomoci si uvědomit, že už teď jsi DOKONALÁ. Že jsi úžasná taková, jaká jsi. Že jsi milovaná bez ohledu na to, odkud pocházíš a kam kráčíš. Ve svém životě máš nejvyšší moc a zároveň poslední slovo jen ty.

Ne vždy to bude jednoduché. Důležité je ale udělat ten první, správný krok. Pojmenuj, co ti vadí a vadilo předtím, než jsem se objevila, já, AKNÉ. Přijmi, co ti kdo jak říkal nebo dělal. Dovol vnitřní bolesti, ať bolí, dej jí průchod. Teď můžeš! Bolest se může zvětšovat, může se zmenšovat, jen jí to dovol a pozoruj ji. Nebude to trvat věčně. Věčně to trvá jen tehdy, když to té energii neumožníš a ona se stále a stále hlásí o slovo. Klidně si poplakej. A hlavně dýchej, říkej si: nadechuji pohodu, vydechuji stará přesvědčení. Nadechuji pohodu, s výdechem zářím a usmívám se!

Já, AKNÉ, ti nesu dar. Neodstrkuj od sebe druhé. Miluj je a stejně miluj i sebe. Změň svůj názor na sebe a na ostatní. Buď sama sebou v tom nejlepším slova smyslu a totéž hledej u druhých. Ukaž světu, kolik dobrého v tobě je. Tomu, kdo ti ublížil, odpusť – řekni mu: je to pryč a teď už v mém životě nemáš žádnou moc. Usmívej se! Je v tobě víc, než si myslíš, jsi úžasnější, než se zdáš… už to vidíš?

© Jana Kočendová – www.janakocendova.cz